________

V pátek 13.8. jedeme ve třech do Budapešti. Sraz je ve 4 ráno. Vstávám v půl a před čtvrtou stojím před barákem s taškami a batohem. Čas ubíhá, je pět, šest a lidi začínají chodit do práce. Pořád sedím na obrubníku a nikde nikdo. Hm, kámoš zaspal. Takže z Pejru vyrážíme v půl sedmé. Sednul jsem si v autě dozadu a začínám platit po internetu dálniční poplatky a shánět ubytování. Nakonec jsem přes Booking objednal super bydlení v centru - hotelu Corvin za 174 éček pro všechny se snídaní. Ubytování jsme měli zajištěné od jedné hodiny. Cesta ubíhala pohodově, skoro žádné zácpy. Na pátek dost divné. Na D1 jelo hodně odtahovek, které vozily směs různých vozidel. Ovšem starý německý tank jsem na návěsu ještě neviděl, takže jsem si ho hned na pumpě blejsknul. Při příjezdu do Budapešti jsme nejdříve zastavili v Tescu, kde jsme si nakoupili nějaké pití a okoukli ceny klobás a paprik. Hotel jsme našli podle navigace lehce, auto jsme nechali o ulici dál a šli jsme něco pojíst. Chtěli jsme si dát nějaké dobré maďarské  jídlo a nakonec jsme skončili v pakistánském bufetu. Pálivé jídlo jsme zapili hned vedle v pivnici. Hodili jsme do sebe tři piva a šli jsme se nahlásit na recepci. Přihlášení proběhlo bez problémů, jen jsme museli přeparkovat auto. Za 20 éček jsme si zaplatili parking před hotelem. Objeli jsme blok jednosměrek a pokoušeli se umístit auto do malého prostoru mezi hotelem a sloupky zábrany. Na manévrování byl náš Passat dlouhý, takže mě napadlo, že kdybych vytrhnul jeden sloupek,  dalo by se lépe před hotel najet. Dva držely pevně, ale třetí se podal. Vzniklou mezerou už se dalo couvnout z ulice lépe. Když to však viděl recepční, vyběhnul ven jak střelený a raději nás pustil do podzemní garáže. Předal jsem mu sloupek a šel jsem řídit provoz v jednosměrce, protože se nám nechtělo objíždět blok. Zastavil jsem dvě auta a po couvačce jsme najeli do garáže. Po rozebrání postelí jsme vyrazili do města. 

Moc lidí na nábřeží nebylo. Zašli jsme do Velké tržnice, kde mě nic nezaujalo. Kromě drahoty. Turisté tu bloumali a nevšimnul jsem si, že by něco nakupovali.

 

Dále jsme své kroky směřovaly do Karavánu. Cestou jsme si dali kafíčko a nějaké pivko v Loch Ness Pubu. Rovněž jsem si zakoupil v trafice doutníčky. Po jejich nákupu, bába za mnou rychle zavřela krám.  Myslel jsem, že jsem měl kliku, jak jsem to stihnul před zavíračkou. Jenže skoro všechny doutníky byly přeschlé a po sundání celofánu se rozpadly. To byl teda kup. Karaván nás moc nezaujal. Nějak na mě místo nedýchlo. 

Pokračujeme do Miksz bisztró. Zde nám trvrdí, že vaří, ale moc jim nevěříme. Na tabuli nemají nic k jídlu psané. Vlezeme naproti do pivnice, kde mají nějaká strašná ovocná piva. Dáváme si něco, co nejdříve ochutnáváme a pak si to necháváme dotočit. Cumláme to půl hodiny, dopíjíme sklenice, protože cena piva byla mastná a přesouváme se zase do bistra. Zde sedí skupinka kluků - Francouzů. Dáme pivo a já si zapaluju jediný celistvý doutník. Za chvilku vyběhne ze dveří baba a dává na stůl Francouzům velkou obloženou mísu řízků. Tak to bylo na nás moc. Chvilku děláme drahoty, ale pak si ji objednáváme taky. Bába má ostrou výměnu názoru zřejmě s kuchařem, který vyleze a prohlíží si nás. Vypadá jako Danny Trejo z filmu Machete, takže nevtipkuji. Nakonec pokývá hlavou a zmizí. Slyšíme klepání masa. Dáváme další piva a snažíme se konverzovat s kluky. Už vypadají, že začínají mít dost. My dáváme další piva. Když se představujeme, jeden o sobě tvrdí, že se jmenuje Honza.

Vysvětluji mu, že já jsem Honza a že je to české jméno,  že se těžko může jmenovat Honza. Ostatní však trvrdí, že je to pravda, tak nevím, co si o tom mám myslet. Naštěstí přinášejí mísu a my se na ní vrháme jak kobylky. Maso a obloha byly opravdu super. Machetu, který si sednul vedle nás a kouří, pochvaluji. Vedle nás otevřely nějakou diskotéku a ulice se plní  holkami. Francouzi ožívají a koulí na ně oči. Je nejvyšší čas zmizet. Platíme nějakých směšných na naše 500,- a jdeme nazpět k hotelu.

 be continue...

Ráno v sobotu balíme a najíždíme na D1. Dovolenou letos trávíme se švárou a spol. v Krušných horách. Je pěkné vedro, které si vychutnáme v koloně v Praze. Poskakujeme, ale za odbočkou na Karlovy Vary se rozjíždíme. Provoz už není hustý a v Kadani jsme  raz-dva. Dotankuju auto, sníme zmrzliny a po druhé parkujeme před ubytkem v Loučné pod Klínovcem. Po vyložení věcí se jede na nákupy do Ostrova. Večer se jde do restaurace vedle chalupy, kterou v noci opouštíme. Měli výborné mexické fazole. V chalupě je pěkná zima. Musel jsme ráno odnést do podkroví klec s naším papouškem, kde bylo tepleji.

Ne 25.7.

Ráno si po snídani balíme batohy a jdeme pěšky na Klínovec. Je dusno, cesta není dlouhá a brzo jsme nahoře. Lítá zde milion vosiček. Na rozhlednu za 50.-Kč nelezeme. Blíží se bouřka, vracíme se rychle dolů. Nakonec nás mine. Jen pár kapek spadne. Večer si opékáme buřty a já se ještě dorazím buřty na pivě a držkovkou v restauraci. 

Po 26.7.

Ráno naházíme baťohy do aut a přesuneme se na parkoviště na Božím Daru. Cílem je Božidarské rašeliniště a Blatenský příkop. Na stezkách je rušno ale není to Václavák. Všude rostou borůvky a houby. Na jednom rozcestí, kde odpočívám, kolemjdoucí děti hádají, co je Puf za rasu, proto jim doporučuji psí apku do mobilu, když nepoznávají maltézáka. Ještě mě zaujala jedna starší dvojice, která sotva lezla přes drny a ptala se mě, jestli je dále tak příšerná cesta.

Ubezpečil jsem je, že autostráda stezka není, ale že to jistě do večera na druhou stranu odplazej.  Před koncem trasy si dáváme v lesním bufáči kafe a kofolu. V dáli hřmí, přidáváme do kroku. Ostatní jsou někde za mnou.

Nakonec se bouřka odklonila. V pivovaru Vlk kupuju dvě petky 0.75l za 240kč, platím parkoviště a vracíme se na základnu. V restauraci jsem měl připravený tatarák na přání a po náloži topinek se sotva odfuníme do chalupy.

 Út 27.7.

Dnes jedeme na Hasištejn. Auta necháváme v Krásném Lesu a po modré jdeme na hrad. Žádný nával zde není a prohlídka je víceméně po stavbě. Kromě pávů chodící po střechách nás nic nezaujalo. Vracíme se k autům a za Jáchymovem zastavíme na houby. Za hodinu máme plné pláštěnky a vracíme se na chalupu. Večer je smaženice, kterou zapíjíme v restauraci Prazdrojem.

Stř. 28.7.

Dnes má pršet, jedeme na Svatošské skály. Auta necháváme v Tašovicích a po cyklostezce jdeme ke skalám. Docela se zde motá dost lidí. Přecházíme most a jdeme k rodinnému areálu. Jako malý kluk jsem sem jezdil na pionýrský tábor. 

Ovšem vláček, který zde jezdil kolem tábora včetně kolejí zmizel, dřevěné sruby, v kterých jsme bydleli byly dost omšelé. Začalo pršet. Došel jsem k rozcestí U Štoly a pak jsem se po stejné trati vráil k autu. Déšť ustal. Byl jsem dost mokrý. Vypadalo to, že počasí už bude držet, zajeli jsme  ještě do Karlových Varů. Byly liduprázdné. Prošli jsme kolonádu, nakoupili v Albertu a přesunuli se na základnu.

Čtv. 29.7.

Dnes se jedeme podívat do Měděnce. Necháváme auto na parkovišti a jdeme ke skalnímu útvaru Sfinga. Pokačujeme po naučné stezce, modré a červené značce zpátky do obce. Všichni parkují v místní restauraci, já pokračuji navrch Mědník ke kapličce. Začalo dost foukat.

Když jsem se dokochal výhledem, vracím se k restauraci. Výprava zmizela asi ke kapličce, já si dávám gáblík a kafe než se ostatní vrátí. Dávám se do řeči s turisty u stolu, který mi dávají tip na Králův Mlýn. K němu sice nevede značená stezka, ale po zaparkování našich aut u silnice volíme dle GPS a mapy přímý směr. Tím jsme dosáhli toho, že jsme předběhli turisty, kteří nám místo prozradili.

Po průzkumu okolí jdeme zpátky k autům a vracíme se na chalupu.

Pá 30.7.

Dnes jdeme po zelené k bývalé vápence, podle GPS opět k mlýnu a přes kopec  zpátky na chalupu.

 

 So 31.7.

Ráno se zabalíme a při cestě nazpět se zastavujeme v Kadani. Prohlídka liduprázdného města je rychlá, protože by se upekl náš papoušek v autě. Provoz nazpět je opět tragický, ale nakonec se nám za 3 hodiny podařilo dostat domů. 

 

Dostal jsem nabídku na účast v Jelením běhu. Nejdřív jsem to katagoricky odmítnul, ale když mi bylo vysvětleno, že je to běh po 8 hospodách a v každé se musí dát pivo, panák a víno, tak jsem to opět rovnou zavrhnul. Ale jelikož to musela vypít skupina tří lidí, to už se dalo absolvovat. Na to jsem kývnul. 

V sobotu naše trojka byla připravena v pět hodin ve Staré tiskárně. Sešlo se nás skoro padesát. Startovalo se postupně. Všechny družstva vybíhala jak o život. My jsme plážovým krokem došli do první hospody, v níž jsme si dali první rundu. Já pil jen víno, druhý panáky a třetí piva-desítky. V batohu jsme měli vodu a tak jsme ředili a ředili. Hospodský se divil, že sedíme, protože se tu nikdo moc nezdržel. Než jsme dopili, předběhli nás všichni, co startovali po nás. U čtvrté stanice - Sheepu, jsme se opět rozložili venku a klidně popíjeli,

Jeleni beh 02

když nás minuly dvě skupinky. Poslední, poslední, hlásily a vlítly do Sheepu. Po chvilce jeden vyběhnul, poblil chodník a vrátil se dovnitř. Já jsem si všimnul, že do cíle už dobíhají první účastníci. A mi jsme byli v půlce trati. Došli jsme na Pahorek, dali utopence a pokračovali na Vrbky.

Jeleni beh 03

Odtuď do Sauny, kde už bylo zavřeno, ale měl jsem telefon, proto jsem povolal obsluhu, protože jsme potřebovali point-razítko. Do poslední hospody - start-cíli Tiskárny jsme došli ve stanoveném limitu dvě hodiny, proto jsme dostali poslední cenu.

Jeleni beh 04

Na zahrádce jsme ještě seděli hodinu, ale moc ze startujících lidí tu nebylo. A ti, co tu byli, s těmi se moc bavit nedalo. Já jsem už pil vodu a proto jsem byl druhý den v pořádku. Kluci pivo a druhý den byli marní. Ale pořád lepší, než kdyby cestovali rychlou, jako někteří běžci. 

Jeleni beh 05

PS. za tři měsíce prý bude repeté 


Nejnovější články do Kroniky

__________________________

098628
DnesDnes13
VčeraVčera171
Tento víkendTento víkend13
Tento měsícTento měsíc1805
CelkemCelkem98628