________

Dostal jsem nabídku na účast v Jelením běhu. Nejdřív jsem to katagoricky odmítnul, ale když mi bylo vysvětleno, že je to běh po 8 hospodách a v každé se musí dát pivo, panák a víno, tak jsem to opět rovnou zavrhnul. Ale jelikož to musela vypít skupina tří lidí, to už se dalo absolvovat. Na to jsem kývnul. 

V sobotu naše trojka byla připravena v pět hodin ve Staré tiskárně. Sešlo se nás skoro padesát. Startovalo se postupně. Všechny družstva vybíhala jak o život. My jsme plážovým krokem došli do první hospody, v níž jsme si dali první rundu. Já pil jen víno, druhý panáky a třetí piva-desítky. V batohu jsme měli vodu a tak jsme ředili a ředili. Hospodský se divil, že sedíme, protože se tu nikdo moc nezdržel. Než jsme dopili, předběhli nás všichni, co startovali po nás. U čtvrté stanice - Sheepu, jsme se opět rozložili venku a klidně popíjeli,

Jeleni beh 02

když nás minuly dvě skupinky. Poslední, poslední, hlásily a vlítly do Sheepu. Po chvilce jeden vyběhnul, poblil chodník a vrátil se dovnitř. Já jsem si všimnul, že do cíle už dobíhají první účastníci. A mi jsme byli v půlce trati. Došli jsme na Pahorek, dali utopence a pokračovali na Vrbky.

Jeleni beh 03

Odtuď do Sauny, kde už bylo zavřeno, ale měl jsem telefon, proto jsem povolal obsluhu, protože jsme potřebovali point-razítko. Do poslední hospody - start-cíli Tiskárny jsme došli ve stanoveném limitu dvě hodiny, proto jsme dostali poslední cenu.

Jeleni beh 04

Na zahrádce jsme ještě seděli hodinu, ale moc ze startujících lidí tu nebylo. A ti, co tu byli, s těmi se moc bavit nedalo. Já jsem už pil vodu a proto jsem byl druhý den v pořádku. Kluci pivo a druhý den byli marní. Ale pořád lepší, než kdyby cestovali rychlou, jako někteří běžci. 

Jeleni beh 05

PS. za tři měsíce prý bude repeté 

Na nádraží jsme se sešli se sousedem dva, ostatní kamarádi nepřišli. Odjeli jsme vlakem na Pacov a dál na kole směr Velká Chyška. V obchodě při cestě jsem si koupil brýle a vodu, které jsem ve spěchu ráno zapomenul vzít. Ve Velké Chyšce jsme si odfoukli u kostela a chtěli jsme pokračovat dál do Vyklantic. Než jsme nasedli, minul nás starosta, který nás obšťastnil orosenými plechy piva. Než jsme je documlali, byl čas oběda a tak jsme ve Vyklanticích zaparkovali v místní hospodě. 

menu  

Výběr byl jasný - řízečky. Já si dal ještě před tím kotel polévky a musel jsem pak zabojovat, abych řízky do sebe dostal.

rizek

Do Hořepníku se jelo docela dobře, ale kopec na Rovnou, ten mě dostal. S plným pupkem se mi šlapalo těžce. Přes Bácovice, Těchoraz, k Tichému mlýnu v Radětíně -cíli, už se mi jídlo přestalo štosovat, ale stejně mě vysvobodilo až konečné pivo. Uklidil jsem kolo do garáže a pěšky přes Gold Bar jsem se došmajdal domů.

horepnik

 Kamarád měl cestu do Železné Rudy, tak jsem se rozhodnul, že mu budu dělat sparing. Než odpojil vlek od auta, pozoroval jsem vlaštovky.

 Přes Prahu jsme najeli na Plzeň a po cestě jsme kecali o všem možném. První kafe jsme si dali až v Železné Rudě a bylo výborné. Většinou se tu mluvilo německy nebo rusky.  Kamarád si vyřídil věci a my vyrazili domů. Po cestě jsme hledali hospodu na oběd, ale bylo na Šumavě plno. A tak jsme se chytili až za Táborem v restauraci Elzet. Dali jsme si rybinu a při dojezdu poslední kafe na verandě. 


Nejnovější články do Kroniky

__________________________

091668
DnesDnes23
VčeraVčera86
Tento víkendTento víkend681
Tento měsícTento měsíc460
CelkemCelkem91668