Istanbul 15.-20.4.2026
- Podrobnosti
- Zobrazení: 11
V dubnu návštěva č.2 Istanbulu. V listopadu 2025 se mi nechtělo platit za vstupy do památek, ale na dvě jsem se rozhodnul zaletět. Na Basilica Cisterna, podzemní nádrž na vodu z 6. století, postavenou za císaře Justiniána I. /527-565/ k zásobování města vodou. Tahle památka stojí fakt za shlédnutí. Druhým cílem byl palác Dolmabahçe. Prohlídka nebyla špatná, ale třeba od Harému jsem si sliboval více. Bylo to takové pěkné vězení pro ženy. Ale jinak to stojí rovněž za prohlídku. Mešity ve městě mě moc nezaujali, ale bezplatné záchody u nich se hodily.
Počasí vyšlo, celkově se ceny proti loňsku lehce zvedly, jako třeba u uličního čaje a kávy o 10kč, pivo Efes v přepočtu 175 kč. Let Turkish Airlines pohodový, s občerstvením v ceně. Nazpátek vedle mě seděl bezpečnostní technik z Teplic, který letěl z Mexika s přestupy 26 hodin. Nechtěl jsem ho moc otravovat, aby se trochu vyspal, ale následující situace nás pobavila. Když se roznášelo jídlo, technik se mě zeptal, jestli si k němu dáme pivo. Kývnul jsem na to, i když to vypadalo, že to bude můj neoblíbený Heineken. Letuška pro ně odběhla, ale za chvilku se vrátila, že pivo není a co si dáme jiného. Dali jsme si víno. Technik začal dumat o tom, že viděl, jak letuška dala jen jedno pivo do řad před námi. Že by v letadle bylo jen jedno pivo na jednu cestu? " Třeba je vyžahnul pilot ! Teď se letadlo zakymácelo ! Určitě se mu válejí prázdné plechy pod sedačkou !" pomohl se mu vyřešit hádanku. " Až přijedu domů, zkusím Turkům napsat, kolik dávají piv na jeden let!" prohlásil rezolutně. Já jsem rozvinul teorii o tom, až poletím s Turky příště, určitě zajdu na odbavovací přepážku a zeptám se obsluhy, kolik mají na palubě piv pro můj let. A pokud bude 0, budu požadovat nejenom doplnění paliva, ale i alespoň dvě piva pro mě a kamaráda. O tom jednom blbém pivu jsme se dokázali bavit hodinu. Další čas jsme vyplnili povídáním o zemích Jižní Ameriky ve kterých pracoval.
Po příletu na Ruzyni jsem si chtěl dát vietnamskou polévku v bufetu na konci haly Terminálu, ale cena 359kč mě odradila. Vrátil jsem se na autobus č.191, který jel na Vypich. Jenže jsem mu mohl už zamávat. Nechtělo se mi v dešti čekat půl hodiny na další spoj, proto jsem jel trolejbusem, metrem a z Hradčanské do Břevnova tramvají . Zde jsem měl zaparkované svoje rezidentní auto. V metru jsem poradil skupině zmatených cizinců - důchodců, které vedl naprosto pidlooký stařík, jak se mají dostat na Můstek. Mého Oplíka mi před barákem nikdo neukradnul a tak jsem za mírného provozu po D1 dojel do Pejru.
Prší - Pohořelice 14.3.2026
- Podrobnosti
- Zobrazení: 139
V sobotu dopoledne jsem sebral auto, nabral spolucestující a hurá na Moravu do Pohořelic. Zastávku na oběd jsme udělali ve Velké Bíteši. Bohužel jsem zadal do navigace Osovou Bítyšku, takže jsme sjeli z dálnice moc brzo. Jako loni bloudička. Svoji chybu jsme si uvědomili po pár kilometrech, jelikož jsme krajinu nepoznávali. První směrovou ceduli na Bíteš jsme poslechli a po okresce dojeli do cíle - hospody Na 103. Já jsem si k obědu objednal smažák a hlavně kafe "turka". S komentářem, že jsem ho zde měl slíbený loni zadarmo a měl jsem ho na konečném účtu. To napravíme, sdělil mi hostinský a přinesl mi prázdnou sklenici na tácku. "Zde máte kafe zadarmo," sdělil mi. Vzal jsem lžičku, zamíchal jsem fiktivní kávu a povídám mu, že je to i kafe, co svět neviděl. Nakonec mi prázdnou sklenici sebral a dal mi opravdového turka. Když jsme se najedli, šel jsem platit poslední, což hospodský komentoval slovy: "Tak drzoune poslední? Na účet jsem Vám to kafe nenapsal ! " Dal jsem mu stovku navíc, se slovy, že nechci nic zadarmo, rozloučil se a pokračovali jsme do Pohořelic. Cestou se mi do hlavy promítl účet, který byl vyšší než měl být, a tak jsem došel k závěru, že kafe jsem na účtu sice neměl, ale musel jsem ho mít přičtený k polévce nebo smažáku. Zase mě "dostali".
V Pohořelicích jsme si nejdříve zajeli koupit pití do Tesca. Já jsem si koupil Colu Zero Zero. Nějaká novinka, co chutná jako Pepsi. Ubytovali jsme se zase v penzionu In Vino jako minulý rok. Chvilku oddech a v půl čtvrté přesun přes dvorek do Pubu. kde jsme měli turnaj v prší. Všichni účastníci dorazili a mohlo se hned začít. Hráli jsme po dvojicích na dvě sirky, což turnaj urychlilo a v půl sedmé jsme měli všichni odehráno. Já jsem s vylosovanou partnerkou skončil druhý, ona v jednotlivcích druhá a já čtvrtý. Karty nám tedy šly. Dopil jsem druhou lahvovou Plzeň a přemýšlel, co si dám dále k pití. Nakonec jsem vypil pár grogů, ginu s tonikem, zelené s citronem a na závěr Plzeň. Bylo po půlnoci a zůstal jsem u stolu sám. Hospoda se zaplnila mládeží. Hodně Ukrajinců. Všiml jsem si, že museli okamžitě platit každou objednávku. My jsme drželi lístky až do posledka a většinou jsme měli na něm částky přes 1000kč. Staropramen nikomu moc nejel, takže se jelo v drinkách. Měl jsem u sebe noťas a když jsem viděl, jak za mnou ukrajinská mládež blbne, vyhodnotil jsem, že si ho nenechám vylít a odešel jsem na pokoj.
Ráno bylo ouvej, ale snídaně mě nakopla, sbalil jsem věci a po prázdné dálnici jsem v pořádku dojel domů. Uf, Morava byla za mnou !
