Hračkobraní 18.7.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 17

V Kamenici nad Lipou se konal další ročník Hračkobraní. Nejdříve jsem si zajel do Moravče na Hamburger Day v místním hostinci. Neměl jsem si kam sednout, tak jsem nečekal na místo a jel do Kamenice abych nezmeškal loutkovou pohádku O Šípkově Růžence. Tu jsem stihnul, opět jsem se pobavil, protože to jsou spíše pohádky pro dospělé.  Prohlédl si areál se stánky, pokecal se známými a jel domů. Večer si zašel na pivo a tím by den skončil krásně, kdyby jeden opilec nezapálil ve dvě ráno složený nábytek před naším panelákem a rána z lednice, která explodovala, vzbudila celé okolí.

Přistání 18.7.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 20

Tak si jdu pro balík a on vedle mě přistane vrtulník DSA. Hned se seběhlo plno čumilů. Kdo kdy viděl přistát vrtulník u paneláku. Naložit pacienta a už se letí.  Letová hodina tak 40 táců. 

Kubova Huť 23. -24.6.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 110

V úterý 23.6. jsem  letos znovu vyjel na Kubovu Huť. Dopoledne jsem zkusil kamarádovi na pensionu oživit kamerový systém, ale byl mrtvý. Na oběd jsem si došel do nedaleké Restaurace a Hotelu Kristian. Moc lidí zde nebylo, asi tři obsazené stoly. Dal jsem si nějaké hovězí, které jsem s pomocí mého psa dal. Porce velká, obsluha milá. Povídala servírka, že teprve nápor čekají. Strakonické pivo Klostermann mě moc neoslovilo. Večer jsem si načnul růžové z Hnanic a do rána bylo dobře. 

Na druhý den jsem brzo vystartoval ke Strážnýmu. Cíl - ženijní můstek z druhé světové války. Na benzince jsem se zeptal pumpařky, jestli se na turistické odbočce nechá zapakovat. "Nedá, je tam zákaz vjezdu, a vybírají pokuty," sdělila mi. Tak se nechalo auto na pumpě a šlo se kus po silnici pěšky. Slunce pálilo, ale bylo ještě dopoledne, nebylo takové horko. Na odbočce opravdu byl Zákaz vjezdu vozidel. K mostku se muselo přes natažené dráty na dobytek. Celou cestu nikde nikdo. Když už jsem tady byl, došel, jsem i o cca 50m dál k památníku bratra krále Šumavy. Na zpáteční cestě jsem potkal osamocenou holku, která si to šlapala do Nového Údolí. Batoh na zádech, karimatka, ovázané koleno jako já. Prý si čistí po Šumavě hlavu. Ukázal jsem jí jak se dostat k ženijnímu mostku a památníku a štrádoval si to se psem nazpátek na pumpu. V klimatizované budově jsem se se psem vzpamatoval, dal kafe a jel na Kubovku. Večer jsem se sbalil a jel domů.

Istanbul 15.-20.4.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 163

V dubnu návštěva č.2 Istanbulu. V listopadu 2025 se mi nechtělo platit za vstupy do památek, ale na dvě jsem se rozhodnul zaletět. Na Basilica Cisterna,  podzemní nádrž na vodu z 6. století,   postavenou za císaře Justiniána I. /527-565/ k zásobování města vodou. Tahle památka stojí fakt za shlédnutí. Druhým cílem byl palác Dolmabahçe. Prohlídka  nebyla špatná, ale třeba od Harému jsem si sliboval více. Bylo to takové pěkné vězení pro ženy. Ale jinak to stojí rovněž za prohlídku.  Mešity ve městě mě moc nezaujali, ale bezplatné záchody u nich se hodily.

Počasí vyšlo, celkově se ceny proti loňsku lehce zvedly, jako třeba u uličního čaje a kávy o 10kč, pivo Efes v přepočtu 175 kč.  Let Turkish Airlines pohodový, s občerstvením v ceně. Nazpátek vedle mě seděl bezpečnostní technik z Teplic, který letěl z Mexika s přestupy 26 hodin. Nechtěl jsem ho moc otravovat, aby se trochu vyspal, ale následující situace nás pobavila. Když se roznášelo jídlo, technik se mě zeptal, jestli si k němu dáme pivo. Kývnul jsem na to, i když to vypadalo, že to bude můj neoblíbený Heineken. Letuška pro ně odběhla, ale za chvilku se vrátila, že pivo není a co si dáme jiného. Dali jsme si víno. Technik začal dumat o tom, že viděl, jak letuška dala jen jedno pivo do řad před námi. Že by v letadle bylo jen jedno pivo na jednu cestu? " Třeba je vyžahnul pilot ! Teď se letadlo zakymácelo ! Určitě se mu válejí prázdné plechy pod sedačkou !" pomohl se mu vyřešit hádanku. " Až přijedu domů, zkusím Turkům napsat, kolik dávají piv na jeden let!" prohlásil rezolutně. Já jsem rozvinul teorii o tom, až poletím s Turky příště, určitě zajdu na odbavovací přepážku a zeptám se obsluhy, kolik mají na palubě piv pro můj let. A pokud bude 0, budu požadovat nejenom doplnění paliva, ale i alespoň dvě piva pro mě a kamaráda.  O tom jednom blbém pivu jsme se dokázali bavit hodinu. Další čas jsme vyplnili povídáním o zemích Jižní Ameriky ve kterých pracoval. 

Po příletu na Ruzyni jsem si chtěl dát vietnamskou polévku v bufetu na konci haly Terminálu, ale cena 359kč mě odradila. Vrátil jsem se na autobus č.191, který jel na Vypich. Jenže jsem mu mohl už zamávat. Nechtělo se mi v dešti čekat půl hodiny na další spoj, proto jsem jel trolejbusem, metrem a z Hradčanské do Břevnova tramvají . Zde jsem měl zaparkované svoje rezidentní auto. V metru jsem poradil skupině zmatených cizinců - důchodců, které vedl naprosto pidlooký stařík, jak se mají dostat na Můstek. Mého Oplíka mi před barákem nikdo neukradnul a tak jsem za mírného provozu po D1 dojel do Pejru.