V pátek jsem se zaseknul v práci, takže jsem na pečení selátka přijel až večer. Díky tomu, jsem do své limitní hodiny 24.00 nevypil tolik piv a mohl jsem v sobotu ráno s veselou myslí přemýšlet co budu dělat. Na trapné Rekordy kuriozit se mi nechtělo, takže jsem vyrazil s kamarády do Juldy-Fuldy na festival metalových kapel Sonisphere 2011. Cesta byla bez dopravních komplikací, takže jsme přibližně za hoďku byli v Praze. Vyhodil jsem kluky před Výstavištěm a jel jsem někam píchnout auto. Mezitím se podařilo pro mě zakoupit lístek na stání za 700Kč a kluci si koupili za 2500,- do VIP zóny, aby lépe viděli. Zase takový metalista nejsem, abych za to vyhodil tyhle prachy. Než jsem se došoural od auta k Výstavišti přišli jsme o kapelu Debustrol. Přes bránu mě pustili i s Nikonem, což jsem byl rád, že jsem ho nemusel tahat zpátky do vozu. Prostranství bylo zaplněné vlažně. Stánků s jídlem a pitím tu bylo dost, takže se moc velké fronty netvořily. Se záchody také nebyl problém. Jediné, co tu chybělo, byly koše, takže vše šlo na zem a po koncertech to vypadalo na prostranství jak v zimě. Dal jsem si hned jednoho Budvárka – pivo zde bylo vynikající, žádné chcanky. Pak už jsem pil jen plechy s nealko. Hostesky zde za nějaký pakatel prodávaly zkumavky Jägermeistera a každého pak ověnčily oranžovým věncem. Koncerty začínaly a končily přesně, žádné prostoje.
Počasí docela také ušlo i když mraky se honily a sem tam káplo. Všichni víceméně čekali na hlavní kapelu fesťáku Iron Maiden a tak na ostatní kapely nabyla žádná tlačenice. Jelikož kluci byli v první brázdě a nehodlali svůj flek opustit, také byli odměněni zachycením množstvím trsátek, podal jsem jim Nikona, ať fotí. Druhá kapela v pořadí DUFF MCKAGAN’s LOADED s basistou z Guns N’ Roses mě neoslovila. Ta se ukázala i mezi lidmi. U americké MISFITS jsem tak maximálně zaregistroval zpěváka v obleku Stegosauruse. Kreator jsem vynechal a bloumal jsem po prostranství. Změnil jsem polohu stání a z leva pódia jsem se přesunul do prava. Nastal nářez - Cavalera Conspiracy. Pracovně jsem si z kapely zapamatoval “Rasputina” a šíleně řvoucího zpěváka. Po této kapele mě to začalo na fesťáku bavit. Že bych s sebou mrskal jako na podium nebo někteří v davu to ne, ale atmosféra začínala být skvělá. Nějaký šikmooký skřítek vedle mě hulil marjánku, ale byl to jediný zjev, kterého jsem zde viděl hulit trávu. Kdyby jsem se nebál, že na mě použije Kung-fu, tak bych mu jednu střihnul, aby přestal oblažovat kolemstojící. Přesunul jsem se opět na levou pozici. Nějakou třesoucí se dívku popadl holohlavý střízlík z pořadatelské a běžel s ní nad hlavou zábranami k sanitce. No, já bych daleko nedoběhnul ani s naším malým čoklem v podpaždí.
Nastoupily kapely MASTODON a švédská IN FLAMES . Měl jsem dojem, že i po zvukové stránce se to začíná lepšit. Začalo rozumět I slovům. Po sedmé hodině nastoupila kapela Korn a už se to začalo lidmi zahušťovat. Na Ironi však udělali pořadatelé tu věc, že do VIP pustili lidi, aby se zřejmě zaplnilo poloprázdné prostranství před podiem. Stál jsem u zábran, takže jsem rovněž proklouznul a pomalu jsem se dostával před skotačící fanoušky dopředu. Nakonec jsem byl asi ve třetí řadě uprostřed, takže jsem si od kluků přebral Nikona a fotil jsem si už sám. Když Ironi začali hrát, bylo mi jasné, že před nimi hrál jen odvar. Prostě skvělý dvouhodinový koncert nenarušil ani déšť, který se v půli koncertu na nás snesl. Nastal konec a odchod mořem odpadků domů. Bylo po půlnoci, v Praze byl hustý provoz, ale na dálnici jsme byli razdva.
