Návrh šváry bylo jet do Vysokých Tater, ale na oslavě mých narozenin jsme to přehodnotili, zabrouzdali jsme po internetu a přes Booking jsme hned zamluvili chatu v Donovalech za cenu 623 eur za týden. Zálohu 200 eur jsem poslal přes FIO banku, protože ta neúčtuje žádné poplatky na Slovensko. Před odjezdem jsem koupil turistickou mapu a podle ní to vypadalo, že oblast je protkaná cyklostezkami. Rozhodnul jsem se, že si vezmu kolo.
So
Trasa do Donoval byla zvolena delší PE – Brno-Bratislava-B.Bystrica, ale byla rychlejší a pohodlnější. Kupodivu nebyl po celou dobu na dálnici žádný zásek. V Bánský Bystrici jsme návštěvou v Tescu vyplnili poslední volné prostory v autech proviantem. Před Donovaly byl ostrý kopec a Astra to sotva dávala na dvojku. Nakonec se vyšplhala, ale ještě musela zvládnout terénní vlnky k chatě, na nich jsem dřel podvozek. Chata byla taková sparťanská, ale dalo se v ní vegetit. Po vybalení věcí a napěchování ledničky jsme se šli projít do Donoval. Zjistit otvíračky a zavíračky obchodů a hospod.
Ne
Výlet na Kozí hřbet. Bylo pošmourno, ale nepršelo. Šli jsme přes Polianku Cestou hrdinov SNP, odpočinuli jsme si u Baltazára a další zastávku jsme dali na vrchu Kečka. Zdolali jsme právě převýšení 900 - 1225m. Zde jsem se trhnul a šel napřed, protože se všichni loudali. Na vrcholu Kozího hřbetu /1330m/ jsem potkal dvojici turistů -kluka a holku z Prahy, kteří šli celou hřebenovku. Vyfotil jsem je jejich fotoaparátem Smena a pro jistotu ještě mobilem. Když dorazila naše výprava chtěl jsem jít nazpět po stejné trase, ale nakonec jsme sestoupali po šíleně kluzké stezce do Hiadeľského sedla. Vypadalo to že bude pršet, proto jsme si zkrátili cestu na hlavní silnici pod vedením vysokého napětí. Dešti jsme neunikli a celou cestu do Donoval jsme mokli. Večer přestalo pršet, takže byl čas rozdělat oheň a opéct buřty. Z dnešního dne mi bylo jasné, že to s těmi místními cyklotrasami nebude žhavé. Většinou ty namalované trasy v mapě byly jen iluzí.
Po
Dnes jsme pochodovali na Zvolen a Malý Zvolen. Počasí bylo celý den ukázkové. Nahoře bylo už dost lidí, kteří se sem dostali lanovkou. Cestou bylo hodně borůvek. Zpátky do Donoval jsme traverzovali po červené dolů. Byl to pěkný sešup. Za odměnu jsme zašli do místního pivovaru. Pivo docela ušlo a mohli jsme zde mít svého pseudopsa. Po ochutnávce piv v cenách 2.5 eura jsme to zabalili na chatu. Večer se udělal oheň a hnulo se s nakoupenými petkami piva.
Üt
Mělo být dnes vedro, proto jsme jeli do Demanovské jeskyně Svobody. Vstup 8 euro/os., parkoviště 6 euro. Čekal jsem venku s Pufíkem než ostatní absolvují prohlídku. Ani nebylo moc lidí. Odpoledne jsme strávili na koupačce v Liptovské Mare. Nazpátek jsme nakoupili v Lídlu v Rožumberku a já pak večer udělal kotlíkový guláš.
Stř
Ráno brzké vstávání a chlapecká skupina vyrazila na Velkou Chochuli. Jedno auto jsme nechali v Korytnici a druhé v Liptovské Lúžné. Po žluté jsme vystoupali ze 775 do 1475m. Byl jsem úplně mokrý. Ještě, že při cestě bylo moře borůvek, byl čas se vyfunět. Na Chochuli 1753m jsme skoro nikoho nepotkali. Už jsme se sázeli kolik výletníků potkáme. Sázky byly od 0-3 turistů. Nakonec jsme potkali jednu dvojici z Německa, dvojici ze Slovenska, grupu z Belgie a jednoho osamoceného Slováka. Mraky se divně honily, proto jsme pospíchali dolů do Hiadelského sedla. Jenže se po poledni udělalo hezky. Museli jsme dávat pozor, jelikož na šutrech se vyskytovaly zmije. V sedle jsme se najedli a poté sestupovali do Korytnice. Prameny zde fungovaly, ale nikdo tu vůbec nebyl. Působilo to zde na nás neútulným dojmem. Přesunuli jsme se do Lúžné, kde jsme se občerstvili v místní hospodě, něco nakoupili k pití v Coopu a popojeli jsme do Liptovské Osady do Gothalu na koupačku. Zde jsme se trochu vzpamatovali z výšlapu a jelo se na chatu. Ohřáli jsme včerejší guláš, po kterém se jen zaprášilo.
Čtv
Ráno za pěkného počasí jsme šli na národní kulturní památku Kaliště. Cestou jsme opět potkali jen pár lidí. Byl to pěkný celodenní výlet i když z památníku jsem odvázaný moc nebyl.
Pá
Poslední den jsme se váleli na chatě. Večer jsme šli na jídlo do Koliby Goral. Jídlo skvělé, pivo taky dobře ošetřené. Škoda, že jsme do ní zašli až poslední den, jinak by jsme ji navštívili častěji. Procházkou jsme se vrátili na chatu.
So
Ráno jsme naházeli věci do auta. Kola jsem si moc zde teda neužil. Třikrát jsme na něm zajel do obchodu pro snídani. Mysleli jsme, že ještě dáme koupačku na Liptovské Mare, ale při nákupu sýrů V Liptovské Osadě, navigace v mobilu ukazovala zácpu v Rožumberku, proto jsme se otočili a stejnou po dálnici to mastili domů. Před Bratislavou jsme dali koupačku na Senci a dál jsme pokračovali až k večeru. Byla neděle, ale dálnice byla poloprázdná. Až jsem se divil. Docela jsem to domů rychle prosvištěl.
