Ve čtvrtek zpívala v divadle Anna K. Koncert byl beznadějně vyprodán, ale předprodej jsem zachytil včas a tak jsem měl lístky do první řady. První řada je taková kritická, protože pokud chtějí interpreti navazovat kontakt s publikem, většinou to odnesou lidi z první řady.  A taky, že jo. "Pane, vy jste takovej smutnej", říká Anna K. a kouká na mě. Vedle mě samé ženské, takže identifikace jasná. V tu chvíli bych ji poslal fakt někam. Na tohle se nedá odpovědět. Alespoň jsem jí to vrátil při následující písničce, při refrénu, co mi dáš.. kdy jsem jí vrazil do ruky pětieurovku. Jinak koncert byl dobrý, většinou Anna K. zpívala své pecky. Po koncertu jsme šli s přáteli ukončit večer do baru, kde jsme hodili do sebe nějaký drink a odvrávorali jsme domů.