Letošním cílem jarního čundru bylo dojít do Tábora z posledního loňského spaní u Malšic. V pátek jsme se sešli před vlakovým nádražím v Táboře a autobusem, protože byla výluka, jsme se přemístili do Malšic. Večer jsme si rozložili na louce ležení a do noci jsme si pekli buřty, popíjeli pivo a rum, což nás brzo odrovnalo. Začalo mě bolet v krku, to nebylo dobré. Ráno svítilo sluničko a po sbalení věcí jsme se přesunuli do kempu Saloon. Zde jsme vydrželi do cca 11.00 a pochodovali jsme k penzionu Přiběnice. Dali jsme oběd, podívali se na zříceninu a před druhou hodinou pokračovali dál na Tábor. Tempo pochodu bylo dost vlažné. Na 7 km jsme odpočívali dvakrát. Myslel jsem, že to snad došlapeme až příští rok. Stezka byla liduprázdná, moc pochodujících jsme nepotkali. Možná proto, že byl v sobotu pochod Praha - Prčice. Zapíchnuli jsme to na tábořišti Harrachovka, což nás stálo každého 80,-Kč, ale měli jsme ohniště, sociálky, pivo a klid. Spali jsme tu sami. Já jsem doběhnul do nedaleké restaurace U Ježka, protože jsem měl chuť na bramboráčky a Prazdroj. Vzal jsem i klukům aby si promastili při kytaře hlasy, ale já jsem brzo odpadnul, protože jsem měl pořád knedlík v krku. Ráno opět hezky, sbalili jsme si věci, počkali až otevřou hospodu a dali si kafe a pivo na cestu. Moc daleko jsme nedošli, jen k restauraci U Ježka, kde jsme si dali oběd. Pak už jen přes centrum Tábora na vlakové nádraží. Docela bylo v centrum hodně lidí, nechytli jsme se ani v jedné cukrárně. Museli jsme zmrzinu a dortíky oželet. Já jsem se od skupinky oddělil před nádražním parkem a šel jsem pohledat svého Oplíka. Cestou domů jsem se stavil na Knížáku s dotazem, jest-li jim jede v pondělí sauna, /nerad bych jel s kamarády do ní nadarmo/ a po kladné informaci jsem už jel rovnou do Pejru.
