Riga 2.-7.6.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 23

Návštěva Lotyšska resp. Rigy a okolí. Počasí vyšlo, ale na koupání to ještě nebylo. Nejhezčí výlet byl do parku Kemeri.

Marvelovky 30.5.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 42

Letošní setkání na Trnávce bylo ve znamení Marvelu. Já jsem nafasoval postavu Captain America, což jsem vyřešil nákupem plavek, brýlí a osušky s hrdinou na Temu. K tomu jsem si vytvořil cedulku s nápisem "Dovolená, nezachraňuji." Naštěstí vyšlo počasí, takže jsem "neklepal kosu." Na rozdíl od ostatních můžu rekvizity použít v pohodě třeba na pláži.

Balón 20.5.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 35

Kráčím si domů a on na mě někdo volá. Z balónu ! To jsou lidi.

Kubova Huť 25.5.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 70

V pondělí bylo hezky, tak jsem vyrazil na Kubovu Huť osondovat kamarádovu chatu. Resp. půjčit si klíče od ní, že bych si na ní za 14 dní zajel na víkend. Provoz byl kupodivu minimální, za dvě hodiny jsem byl z Pejru na místě. Počítal jsem, že mě navigace povede přes Písek, ale hnala mě na České Budějovice. Takže jsem výstavu pískových soch, na které jsem se chtěl podívat, neviděl. Na Kubovce byl klid a mír, jen pár turistů jsem minul. Odpoledne jsem na chatě opravil závady na elektřině, když už jsem tu byl, a večer byla grilovačka. Výhled na Boubín, zapadající slunce, a s tím přicházející chlad. Před desátou večer jsem popadnul svého psa a jelo se domů. Musel jsem zajet do Budějovic, jelikož mi docházel benzin. První pumpa u Globusu. Automat. Tak tu jsem nedal. Mával jsem před stojanem mobilem s načtenou kartou, protože jsem jí fyzicky neměl, a nic. Ještě jsem minul výjezd, tak jsem kroužil kolem pumpy než jsem trefil na hlavní. Nakonec mě zachránila Molka za 44,5Kč/l Natural 95. Najel jsem na dálnici a stejně jako při cestě z Kubovky, jsem nikoho, slovy nikoho, při své jízdě na Pejr nepotkal. Neuvěřitelné. Před půlnocí jsem byl doma. 

Istanbul 15.-20.4.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 102

V dubnu návštěva č.2 Istanbulu. V listopadu 2025 se mi nechtělo platit za vstupy do památek, ale na dvě jsem se rozhodnul zaletět. Na Basilica Cisterna,  podzemní nádrž na vodu z 6. století,   postavenou za císaře Justiniána I. /527-565/ k zásobování města vodou. Tahle památka stojí fakt za shlédnutí. Druhým cílem byl palác Dolmabahçe. Prohlídka  nebyla špatná, ale třeba od Harému jsem si sliboval více. Bylo to takové pěkné vězení pro ženy. Ale jinak to stojí rovněž za prohlídku.  Mešity ve městě mě moc nezaujali, ale bezplatné záchody u nich se hodily.

Počasí vyšlo, celkově se ceny proti loňsku lehce zvedly, jako třeba u uličního čaje a kávy o 10kč, pivo Efes v přepočtu 175 kč.  Let Turkish Airlines pohodový, s občerstvením v ceně. Nazpátek vedle mě seděl bezpečnostní technik z Teplic, který letěl z Mexika s přestupy 26 hodin. Nechtěl jsem ho moc otravovat, aby se trochu vyspal, ale následující situace nás pobavila. Když se roznášelo jídlo, technik se mě zeptal, jestli si k němu dáme pivo. Kývnul jsem na to, i když to vypadalo, že to bude můj neoblíbený Heineken. Letuška pro ně odběhla, ale za chvilku se vrátila, že pivo není a co si dáme jiného. Dali jsme si víno. Technik začal dumat o tom, že viděl, jak letuška dala jen jedno pivo do řad před námi. Že by v letadle bylo jen jedno pivo na jednu cestu? " Třeba je vyžahnul pilot ! Teď se letadlo zakymácelo ! Určitě se mu válejí prázdné plechy pod sedačkou !" pomohl se mu vyřešit hádanku. " Až přijedu domů, zkusím Turkům napsat, kolik dávají piv na jeden let!" prohlásil rezolutně. Já jsem rozvinul teorii o tom, až poletím s Turky příště, určitě zajdu na odbavovací přepážku a zeptám se obsluhy, kolik mají na palubě piv pro můj let. A pokud bude 0, budu požadovat nejenom doplnění paliva, ale i alespoň dvě piva pro mě a kamaráda.  O tom jednom blbém pivu jsme se dokázali bavit hodinu. Další čas jsme vyplnili povídáním o zemích Jižní Ameriky ve kterých pracoval. 

Po příletu na Ruzyni jsem si chtěl dát vietnamskou polévku v bufetu na konci haly Terminálu, ale cena 359kč mě odradila. Vrátil jsem se na autobus č.191, který jel na Vypich. Jenže jsem mu mohl už zamávat. Nechtělo se mi v dešti čekat půl hodiny na další spoj, proto jsem jel trolejbusem, metrem a z Hradčanské do Břevnova tramvají . Zde jsem měl zaparkované svoje rezidentní auto. V metru jsem poradil skupině zmatených cizinců - důchodců, které vedl naprosto pidlooký stařík, jak se mají dostat na Můstek. Mého Oplíka mi před barákem nikdo neukradnul a tak jsem za mírného provozu po D1 dojel do Pejru.