V sobotu ráno jsme vyrazili na Slováč k Lehotě pod Vtáčníkom, kde jsme chtěli vylézt na Volkov zub a Jitkinu vyhlídku. První ferratu jsme našli a zdolali ale na druhou jsme nemohli trefit. Lítali jsme po lese do strašného krpálu, nakonec jsme se vrátili a jen díky houbařům jsme skály našli. Já jsem se zakecal s jedinou dvojicí, která tu slaňovala a bez souřadnic jsem vyhlídku minul. Kamarád jí našel. Byly čtyři hodiny odpoledne, dost jsme se hledáním zdrželi, ale přesto jsme ještě zamířili na Dvě věže u Liptovské Osady.
V krásném podvečeru jsme ferraty osamoceni zdolali, slezli a jeli se ubytovat do penzionu Turčiansky Dvor za Martinem. Přijeli jsme po deváté a hospoda se zavírala. Asi jsme vypadali vyřízeně, protože nám roztočili několi piv a uvařili ještě držkovku. Nakoupili jsme ještě nějaké lahváče a do půlnoci jsme na terase relaxovali. Ráno bohatá snídaně, pitní deficit jsem doplnil několika sklenicemi pomerančových džusů, což se mi vymstilo. Rychlý odjezd pod Martinskou Holu. Minule jsme šli jednodušší trasu, teď jsme chtěli jít pravou trasu podél vodopádů. Bohužel v půlce trasy zaúřadovaly džusy a já jsem se v mlází těžce dehydroval. Nahoru jsem sice vylezl, ale měl jsem toho plné zuby. Už jsem se jenom vlekl a 3 hodinovou trasu jsme šli 5 hodin. Nahoře jsem v bufáči dal kafe a kofolu a s vidinou cesty 7km dolů jsme se zvedli a šourali se dolů. Nakonec nás napadlo, že bychom mohli sjet kopec na koloběžkách. Tak jsme si je za dvacet éček pronajali a za půl hodiny jsme byli dole. Skvělý zážitek. Díky tomu jsme mohli brzo vyrazit domů. Sice jsme neposlechli chlapi v půjčovně, že to máme vzít přes Kremnici, protože před Žilinou bude už zácpa -byla, ale i tak jsme dorazili po deváté večer domů. Měl jsem toho docela za den dost.
