V sobotu jsem si v klidu nacvákaval kabílky k meteostanici, když na mě zazvonil soused, jestli nechci jít do Atlantiku dělat štamgasta. Už čvrtý ročník soutěže o "Mistra výčepního" jsem si nenechal ujít a tak jsem na třetí naklusal dělat křoví. Udělal jsem si pár prvních fotek, pověnoval jsem se půllitru piva, který jsem hned dostal, a co čert nechtěl, nedošel jeden z poroty, takže to bohužel padlo na mě. Tričko s pivovarem Březňák, které jsem měl na sobě, a které jsem si v pátek vypůjčil po prudkém slejváku spolu s ponožkami u kámaráda, se k soutěži Pelhřimovského pivovaru moc nehodilo, ale nakonec jsem byl porotě dobrej, jelikož jsem měl jediný stopky. Soutěž začala načepováním piva do 30s. Zde se dala hodnotit jen pěna a míra.Některé povedené kousky, na které bylo radost podívat, jsme si hned nechali a s chutí je vypili. Zatímco po této disciplíně soutěžící plnili teoretické testy, konaly se soutěže pro diváky. Ceny byly hodnotné, takže jsem litoval, že nesedím mezi diváky, protože bych si určitě několik igelitek s cenami odnesl. Další kolo čepování na historické pípě neboli laicky na pípě bez škrtítek probíhalo už na delší čas - tří minut a točily se tři půllitry. Porotě se donesl ten nejlepší. Samozřejmě při této disciplíně pivo pěnilo a za tři minuty nemohlo dojít. Takže šance byly vyrovnané. Nejlépe si s tím poradil maník z Vokova, který pochopil nápovědu provozního pivovaru, že se musí pípa rychle otevřít a prohnat pod ní všechny tři půllitry. Takže u třetího piva už nešel z pípy vzduch a pivo měl skoro u rysky. A rovněž nebylo odsmrndané jako u ostaních. Ten nakonec soutěž vyhrál a loňská vítězka skončila třetí. Já jsem zkusil soutěž vypití piva na ex a skončil jsem druhý a to jen díky tomu, že se mi nechtělo mrsknout sklenicí na pult. Každopádně akci jsem pojal jako dobrou srandu a i námět na letní sudové posezení s kamarády.
