Letošní rok opět na Moravě akce hraní karet Prší. Cestou jsme se museli posilnit, zastavit na oběd. Nabádal jsem posádku, aby při tom kecání dávali pozor na odbočku na Rytířsko, protože bychom jí mohli minout. Sjezd z dálnice D1 se povedl a když jsme dorazili na místo, chytli jsme jediné volné místo na parkovišti. Ještě, že jsme měli rezervaci, vypadalo to, že je tu dnes nášlap. Vešli jsme dovnitř a rozhlédli se po hospodě. Byla prázdná, ale stoly připravené jak na svatbu. Zeptali jsme se obsluhy za barem, kde máme rezervaci a zda už přijeli ostatní. Servírky na nás koukaly jak na Marťany. Řekly nám, že je zde firemní akce. Po znovu přečtení propozic na WhatsAppu jsme zjistili, že letos není oběd na Rytířsku, ale na 103 ve Velké Bíteši. Nějak jsme si tu hospodu popletli. Na parkovišti jsme si udělali selfíčko a vrátili jsme se zpátky na dálnici.
Do hospody v Bíteši jsme se dostavili přesně ve 12 hodin. Dal jsem si limonádu. Výběr byl ze tří barev. Plus vepřové s hranolky. Hostinský byl v pohodě, jídlo dobré. Poručil jsem si na závěr kafe. Turka. " Ať je dobrá, jako v Istanbulu", nabádal jsem hostinského. "Určitě, určitě, to ani nepoznáte rozdíl " zapisoval si moji objednávku. "Já si myslím, že to bude rozdíl, na letišti jsem jí měl ve VIP salónku zadarmo", držkoval jsem. "Tak já vám ho počítat taky nebudu", sdělil mi a odkvapil do kuchyně. No, na účtě jsem ho měl.
Při příjezdu do Pohořelic penzionu In víno jsme se ubytovali a šli do hospody, kde jsme měli připravený plac na hraní karet. Hráli jsme ve dvojicích. Já jsem si vylosoval spoluhráče z Moravy. A dobře se nám hrálo. Body jsem přičítal jemu a tak nakonec putovní pohár vyhrál. Před půlnocí jsem usoudil, že mi litr vypitého vína bude stačit a šel jsem spát. Ráno jsem byl fit a mohl jsem řídit v pohodě. Víkend byl na Moravě ošklivě sychravý, narozdíl od naší domoviny, kde vládlo sluníčko.
